Čajovýlet na Velký Javorník ala Smrk 3.1.

3.1.09 – Čajovýlet na Velký Javorník

Shrnutí: Ráno jsem vyrazil k čajovně, vyzvedl Lenku s Radimem a o čtvrt na sedm jsme se pomalým krokem vydali na autobusák. O třičtvrtě dorazil Lukáš a Kužela s Mikim jsme přbrali až u skibusu. Jelikož s náma jeli i klubové českých turistů, dostal důvěryhodně působící Kužel dokonce klíče od chaty, tudíž se někteří z nás rozhodli hned po ránu, že zůstanou přes noc v Beskydech. Po příjezdu do Kunčic p.O.(den předem došlo ke změně cíle – šlo se na Smrk) jsme navázali telefonické spojení s poloindiánem Nohou, jeho squaw Markétou a jeho fenečkou Jošuou. Bylo nás tedy celkem 7+2. Po nějaké době, strávené chůzí mezi domy a chatami jsme začali stoupat do kopce. Jak to tak bývá, tak jsme cestou nahoru furt stoupali, občas jsme udělali přestávku na zázvorový čaj (Kuželův mléčnomedový směle konkuroval nohovomarkétinu zvelkýchkusůzázvorudělanému) a na pokec. Bylo nádherné počasí, slunce si pěkně hrálo s barvama (například hned ze začátku Ondřejník načerveno atd.) a bylo perfektně vidět do zasněžené krajiny. Taky stromy pokryté zmrzlým sněhem mají v sobě kus sochařiny, to teda jo (vlastně kam se na přírodu hrabe umělec?).Mno, asi kilometr pod vrcholem, po zdolání jedné z nejhezčích pasáží Smrku, jsme jako správní zálesáci rozdělali oheň (já třeba nanosil větve mokré od sněhu), a jelikož se neobjevil nikdo kdo by nám to rozmluvil, udělali jsme zelený čaj a pojedli dobroty (pomeranče, oříšky, papriku, chleba s máslem, toast atd., účastníci výletů jistě pochopili, že šlo o klasickou kolovačku „co je tvoje, musím ochutnat i já“).Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna šla na vrchol a na chatu KČT, druhá (já, Lukáš, Markéta) se vydala rovnou dolů ze Smrku směr Šance. Za hodinku jsme u ní byli, a za další stihla Markéta naskočit do vlaku. My se šli nadlábnout a tak, a po hodině se skibusem hezky nechali dovézt až dom.

Pablito