Výlet na Spálovsko 2008
SPÁLOV 2008
V pořadí druhé putování kolem řeky Odry a potoka Budišovky připadlo na poslední víkend v měsíci září. Na rozdíl od prvního putování to letos vypadalo na akci větších rozměrů. Nakonec jsem v sobotu v 6,15 přišel na nádraží a byl jsem sám. Vlastně se mnou byl můj nejlepší přítel Kužela pes Miki. Záhy však přijelo známé červené japonské auto, ze kterého vystoupil David, přivezen svým osobním šoférem. Ve dvojici, blížící se k nádraží jsem bystrým bezesklým okem poznal Tondu a Evku, takže už chyběl jen organizátor Pavel. Nervózně jsem začal vybíhat před nádraží, nakukoval jsem přednostovi do kanceláře a zvažoval jsem lehnutí před vlak, ale to už se rychlým čajovnickým během blížil Pavel. Nejmovitější z nás Dav koupil hromadný lístek do Heřmánek, na psa nezapomenul. Následovalo vybrání vagónu a sedadla, které vydrží pád mostu či útok neznámého pachatele a poklidná cesta do Suchdolu nad Odrou. Tam jsme se rozhodli pro přestup, jaká finanční částka nám za něj byla nabídnuta, tajíme.
V Suchdole na nádraží nás už čekal přítel čajovny a lesa Adam, takže jsme byli kompletní a plni elánu. Na perónu jsme provedli nezbytné grupenfoto a prokrvení žaludku slivovicí, kterou přinesl David. Takže nejlepším přítelem Kuželovým se stal on. Mikimu byla nabídnuta satisfakce v podobě uzeného vepřového ucha. Šelma nabídku přijala.
Z vlaku, mířícího do Budišova jsme zkušeně vybrali poslední vagón, neb jsme nepředpokládali, že by do nás mohlo zezadu narazit Pendolino. Stejně jsem ale nenápadně monitoroval cestou koleje za námi, připraven schovat se za tučného spolucestujícího v přední části vagónu. Pavel asi netušil, že máme koupený lístek i pro něj, neboť se před přicházející průvodčí schoval na záchod a dlouho nevycházel. Vláček motoráček nás dovezl až do zastávky. Náš plán, navštívit nedalekou Švédskou skálu s altánkem nevyšel, protože jsem celou výpravu vedl daleko od nádraží, kde byl nejbližší most přes řeku Odru. Byl jsem připraven složit funkci nosiče mapy a přijmout funkci nosiče těžké láhve se slivovicí, ale mí spoluwalkeři byli shovívaví k mým šedinám a šedé kůře mozkové. Za to jsem je bez větších problémů dovedl kolem vrásové křivé skály napravo k panence Marii nalevo. Jelikož byla ráno docela zima, bylo rozhodnuto, že Davidovi ulehčíme s těžkým batohem a upijeme trochu slivovice. Adam vytáhl ze svého všeobsažného batohu štamprle, alkoholu v báglu nemaje. S dobře prokrvenou žaludeční stěnou jsme pojedli svačiny, jež nám připravily maminky, manželky milenky a jiné …ky.
Plní síly a slivovice jsme vyrazili do lihuprostého kraje Spálovského. Neustále jsme šli kolem řeky a plesali nad krásou přírody a přívětivým počasím. Po nějaké době jsme došli k ohništi nedaleko vody a rozhodli jsme se založit lokální požár, což se nám podařilo a mohli jsme si ohřát ruce a jiné údy, byli i takoví, kteří si ohřáli hermelín a byli ochotni se podělit. *Kužel koumal jak nejlépe připravit ku spotřebě orální choroš stromový, ale nakonec zjistil, že choroše dřevo obkládají a nejí se. Stivínovi následovníci Tonda a Kužel se jali hrát na flétny až místní ptactvo zahanbeně zaklapávalo zobáky a zobáčky. Abychom jim nezpůsobili trvalou újmu, uhasili jsme ohniště a pokračovali dále nádhernou krajinou kolem řeky Odry. Všichni byli stateční a nikdo neremcal a nedožadoval se nanuků, párků v rohlíku a stánků na levnou krásu. Šli jsme a šli a kdybychom nedošli k houpačce, proslavené z minulého výletu, šli bychom snad až doposud.
Zde jsem se snažil vyprovokovat spolujdoucí k soutěži skoku do dálky z houpačky, ale setkal jsem se se značným nezájmem, neřku-li odporem. Mám však za sebou studium knihy jak překonat nesouhlas, takže nakonec skočili téměř všichni, kromě jediné ženy v týmu, a jednou muže, kterého nebudu jmenovat s ohledem na jeho jistě značné zásoby slivovice.
*Opodál postávající drobotina s úžasem pozorovala jak se starší osazenstvo naší výpravy dokáže bavit houpačkou, ke které nevede žádný kabel, klávesnice, joystick ani nic podobného.
Po tomto celkem neadrenalinovém zastavení jsme šli dále až jsme došli k místu, kde onen neskokan odmítl jít dále, protože jsme došli ke kempu, kde zkušenější nosní sliznice identifikovaly vůni piva. Nechtěli jsme jej opustit, proto jsme šli s ním a vypili nějaké to pivo, i brambůrky byly, tuším se i jedlo a dokonce i tělo zkrášlovalo hippies plackou, kterou nikdo neuměl smysluplně použít. *Kužel na počest svého jména objednal si kuželky hned dvě, aby žízeň uhasil a představy jeho byly vláčnější a jazyk pomalejší. Z ampliónu muzika 60.let minulého století hrála a břinkala, pokud nebyla přehlušena bandou cizinců na řvoucích čtyřkolkách, kteří přijeli udělat machry. Když viděli, že nikoho z nás neklofnou, s vražednými našimi pohledy v zádech odřvali zase lesem pryč.
V nejlepším se má přestat, tak jsme opustili camp a pokračovali dále naším směrem, zpátky ni krok. Těsně před místem kde jsme měli rozbít naše spacáky, jsme se dostali k brodu, či spíše brodku (neplést s Brodkem u Přerova), kde se ukázalo, že někteří z nás už umí chodit po vodě, jiní museli skákat.
Na místě našeho nového domova jsme si zahráli na mostě na most, klacíky a kameny (mluvím o hudbě, ne o divadle), sledovali jsme konverzaci svých bot, poslouchali monotónní šamanský zvuk proudící vody a vychutnávali vyhřátý zářijový podvečer. Nanosili jsme si dřevo na oheň, rozdělali jej a s pobavením sledovali Adamovy vynálezy – nehřející plotnu a pečenou žínku. Také jsme vymysleli geiální hru na srážení 2 polen jedním polenem a někteří odolní jedinci se pokusili hrát i českého předchůdce baseballu – „špačka“. Co se dělo pak ví nejlépe Miki.
Pak nastal smutný čas loučením kdy Tonda, Evka a překvapivě Pavel, který se po raním sprintu necítil nejzdravěji, vyrazili na vlak do železniční stanice Čermná ve Slezsku. Předtím jsme na mapě našli nekratší možnou cestu přes les. Nevěda, jaký je jejich orientační smysl jsem je doprovázel, nevěda, jaký je můj orientační smysl mě doprovázel David. Takže jsme vlastně všichni až na Adama opustili tábor a hledali onu nejkratší cestu k vlaku. Měli jsme na mále, neboť stromky od minulého zakreslování map stačily vyrůst na naší pěšině, takže jsme museli postupovat vpřed, používaje srnčích zkratek k vlaku. S bázní v srdci jsme je nakonec s Davidem odvedli na odlehlé místo, ukázali předpokládaný směr dalšího postupu, rychle se rozloučili a pod záminkou pomoci Adamovi, jsme zmizeli v lesním porostu. Cestou jsme si s Davidem slíbili, že při dalším, čajovém výletu na Spálovsko je vyhledáme a dovedeme k vlaku.
Cestou na tábořiště jsem uslyšel řvát krávu, ale asi měl David pravdu, byl to jelen. Uvědomili jsme si, že se blíží říjen a výrazně jsme zrychlili krok, kdyby nějaký jelen špatně obrátil kalendář a nenaleznuv žádnou jelenici, mohl svůj hněv obrátit proti nám. Později nám ale došlo, že na Spálovsku dávají jeleni (nebo krávy?) dobrou noc.
Na tábořišti jsme našli Adama a uklizené ohniště, rozhodli jsme se proto vynechat pečení banánů v ohni (stejně jsme žádné neměli) a rovnou se vydat do říše spánku. Vybrali jsme si k tomu jednu dřevěnou nedalekou stavbu s dřevěnou podlahou a střechou nad hlavou, což se ráno ukázalo býti prozřetelné, neboť byla rosa jako z nosa a mlha houstla a vlhla a pokrývala vše na co přišla. Naštěstí nepřišla na to, že by se mohla vrhnou i na nás a zvlhčit nás od čepice k tkaničkám. Noc proběhla celkem klidně, prý někdo chrápal, ale já jsem se neslyšel, takže nemohu potvrdit. Adam věřil svému spacáku natolik, že si neoblékl ponožky a klepal se v noci víc než Miki, kterého jsem musel vzít k sobě do spacáku. Dýchal jsem na něj čerstvý švestkový dech, tudíž spal jako zabitý.
Ráno Adam, kterému asi byla zima, začal být hodně aktivní, takže když jsme s Davidem asi hodinu po něm opustili naše spacáky, přivítali nový den švestkovým lékem, našli jsme ohniště připravené k použití. Použili jsme jej k uvaření čaje, ohřátí našich pochutin (sýr Jadel, slanina, olympijská polévka a kdoví co ještě). K tomu nám svítilo slunce, které se samou zvědavostí, co to cpeme do hlavy, prodralo přes mlhu a pak celý den nás nespouštělo z očí. Po úklidu, vypití čaje PU ERH a přípravě čaje zázvorového do termosky, hraní na flétnu, meditacích, zpívání, jsme vyrazili na další cestu, dále kolem potoka Budišovky až do Budišova nad Budišovkou. No budiš. Cestou jsme šli kolem nějakých křesťanských zastavení, my jsme se zastavili ale až u bedly jedly, která rostla na kraji lesa. Nakonec jsme jich nasbírali asi pět a po chvilce nesení jsme je zaživa rozčtvrtili a nacpali do ešusu, nerezového, nehliníkového, Pavlového. Abychom se vyhnuli brodu (zapomeňte na Přerov), vnořili jsme se do lesa, kde nám jeden neúspěšný houbař poradil nejkratší objížďku.Tak jsme se dostali až na rozcestí kde jsme chvilku poseděli, několik vrstev oblečení odložili a poté pokračovali směrem k Budišovu. Šli jsme takzvanou břidlicovou stezkou, zajímavé, ale příště raději vybereme stezku švestkovou. Jelikož nám David už něměl co nalít ani co říct, navrhnul, abychom až do Budišova šli bez jediného slova. Budiš bylo mé poslední slovo. Mlčení bylo přerušeno teprve větou „pane vrchní, tři piva!“ v kempu na začátku Budišova. Vrchnímu jsme to řekli pak ještě jednou a kdyby nám nejel vlak, říkáme mu to snad ještě teď. Ale aby si nemyslel, že máme omezenou slovní zásobu, uslyšel od nás taky „třikrát langoš s česnekem, sýrem a kečupem“ a já jsem se blýsknul výrazem „brambůrky!“
Na nádraží už na nás čekal vlak, který nás odvezl do Suchdolu. Adam obsadil sedadlo hned u záchodu, kam velmi často po vypitém pivu odbíhal. Taky jsem si to jednou zkusil a na WC jsem při pohledu odpadní rourou uviděl ubíhající koleje a uvědomil jsem si, jestli Wabi Daněk ví, že to co nohama stírá na kolejích není rosa.
V Suchdole jsme se s Adamem rozloučili, nasedli do jičínky kupodivu jsme nemuseli pádlovat, takže jsme si Davidem povídali. Zjistili jsme, že musíme naši debatu dokončit na nějaké zahrádce a opět je s podivem, že jsme ani nepleli či neryli, jen jsme zalívali. Tuším, že jsme se každý zalili dvěmi pivy a navýsost spokojeni s prožitým víkendem jsme se rozešli do svých domovů.
Kužel v.c. (vlastním compem)
korektura amatérská Dav *(poznámky korektora)
korektura profesionální Kužel
doplňky, dodatky ala Pavel
konečná úprava, revize, vypuštění do éteru Dav
