Čajovýlet do okolí Hranic
Ráno jsme vyrazili z NJ v hojném počtu 9 lidí a 2 psů (já a Moni a Rambis, Jarda, Tomáš, Pavla, Pepa a Evka a fenečka Maggie, Dave, Toník). V Suchdole, kde se k nám přidali další dva lidi (Adam a Tadeáš), jsme nakoupili hromadu domácích baget a všecky je spořádali. Pak jsme se vlakem přesunuli do Hranic a odtamtud hned do Teplic nad Bečvou. Od zastávky jsme vyšlapali k nedaleké Hranické propasti, která byla naprosto úchvatná, což nás vedlo k tomu, že jsme si ji ještě obešli naokolo. Pak jsme slezli k Bečvě a většina z nás oblehla areál minigolfu, kde jsme si asi hodinku testovali i dráhy, které v NJ nejsou. Po mém skromném vítězství jsme se odebrali na druhý břeh, kde jsme nakoupili lázeňské oplatky, hakisák, mince pro štěstí a podobné ptákoviny. Taky jsme nabrali minerálku a po čase se sešli u jeskyní. Jelikož jsme přišli půl hodiny před prohlídkou, vydala se půlka nás netrpělivých směrem na Helfštýn, zatímco půlka jeskyníchtivých zůstala. Naše skupina s sebou vzala i psy, což nám sice nepomohlo najít červenou značku, zato si především Rambis vytvářel značky vlastní. Nakonec jsme na ni přeci jen narazili, prošli celými Teplicemi a po chvíli chůze po silnici zapadli do lesa. Jelikož jsme hádali, co si chtějí opéct Tonda a Dave - nakonec to byly mrkvové hřeby, které se vyklubaly z dlouhých řad (netřeba chápat) – nevšimli jsme si, že červená odbočila, a zašli si tak asi 400 metrů, dokud jsme zas nenarazili na silnici. Jakožto průzkumný běžec jsem zjistil náš omyl a tak jsme se kus vrátili, bohatší o velkou zkušenost, že když se de po značce, musí se sledovat. Pak jsme hráli stupido, šlapali lesem, až jsme došli k odpočívadlu, kde jsme měli počkat na jeskyňáře. Posvačili jsme, kluci si zablbli s hakisem, Rambis dostal bohužel záchvat a taky jsme něco zapsali do pamětní knihy. Po půl ho
dině došel zbytek výletu, Tadeáš rozdělal oheň a tak jsme uvařili něco pu-erhu. Potom jsme uhasili oheň, Dave se oddělil do Drahotuš na vlak, a my šli dál, přičemž se rozjelo nové kolo stupida, bohatší o další hráče. Pod Helfštýnem jsme se opět rozdělili, a sice na tu polovinu, která už chtěla do hospody pod kopcem, a na tu, která přeci jen chtěla vidět hrad. Poté co jsme vyšplhali na kopec a 16.29 otevřeli vrátka nás však bez milosti vyhodila nějaká semetrika, že už je zavřeno, ačkoliv na ceduli stálo, že nás do půl hodiny před zavíračkou (17.00) ještě pustí dovnitř. Csetou dolů se s námi Evka podělila o zenový příběh o tom, že jestli je něco dobře nebo špatně se ještě uvidí podle vývoje událostí, z čehož jsme vyvodili, že by se nám na hradě mohlo něco stát a že zmíněná hradní hydra třeba dostane spálený řízek v hospodě. Jakmile jsme dorazili k místu, kde se chystala konzumova
t druhá půlka výletu, shodli jsme se, že je nejvyšší čas vyrazit na vlak, a tak z chystané konzumace nic nebylo. Putovali jsme po úzké asfaltce, využívané cyklisty a beztak i bruslaři, a chvíli jsme na ní dokonce vegetili, s výhledem na Helfštýn. Nakonec jsme dorazili do Lipníka, prošli se pěkný kus skrz a pak strávili 20 minut na nádru, cpouce se oplatkami a podobným svinstvem. Ve vlaku už jsme konečně začali odpočívat, v Suchdole pak všichni vystoupili, jen já putoval ještě na třídní sraz do Štramberku, což už je ale jiná historka.
