Čajovýlet na jih

 23.5.09 – Čajovýlet na jih 

Shrnutí: Brndi vyrazil 7.15 od čajovny a u Zemědělské školy vyzvednul mě a Kužela a Mikiho a Rambisáka. Vydali jsme se přes okraj Bludovic do kopců a během chvilky měli totálně promočené boty a nohavice, bo v noci pršelo. Prošli jsme kolem koní na svahu, pak skrze les, pak zase kolem koní, já schystal elektrikou do choulostivých míst při překračování drátu a pak jsme šlapali zase do kopce skrz les. Někdy v té době se u mě a Brndiho začaly projevovat příznaky senné rýmy, což Brndi vyřešil cigaretou a já permanentním smrkáním do stále víc nepoužitelného šnoptychlu. Slezli jsme zase z kopce a chvíli hledali nějaké polodrahokamy, což nakonec skončilo tím, že jsme si jich pár dali do kapsy a obrovité valouny nechali tam. Vypadalo to, že bude dost hustě pršet ale naštěstí šla fronta bokem. Přelezli jsme hřeben kopce, došli k malebnému rybníčku obehnanému ostnatým drátem, o kterém vždycky básní Kužel, a poté už šlapali civilizovaným okrajem Bludovic směrem na Nový Jičín. U splávku jsem vylovil dva tenisáky, takže si bylo hned s čím hrát. Po chvilce jsme přešli most k hlavní silnici, k Novému Jičínu se otočili zády a na benzínce si mastňácky nakoupili hromadu sladkostí a baget. Většinu jsme zbagrovali cestou do dalšího kopce směrem na Skalky. Prošli jsme mnou příliš nenavštěvovanou částí lesa a po nějaké době došli na hřeben kopce. Sešli jsme dolů k potoku a poté opět vyšplhali tentokrát na civilizovaný vrcholek Skalek. Pepa měl ještě zavřeno, tak jsme šli k sousedům na džus s vodou a poté se vydali směrem domů dolů do města. Kužela ještě na chvíli zaujal pokus s tím, kam až dojede tenisák volně spuštěný na chodník svažující se z kopce dolů, a tak na Žilinu zahnul až o něco později. Nedlouho na to jsme to někde u Máchovského ghetta rozpustili i my s Brndim.

Pavel Vala